O mně
Co bych o sobě napsal, kromě toho, že jsem copywriter a spisovatel? Jmenuji se Petr. Přemýšlím, kdo ze světových velikánů se také jmenoval Petr - snad Petr Veliký? Ale Rusko dnes nějak není v módě, tak bych se snad měl prezentovat pomocí někoho jiného? Petra Čecha, nejlepšího českého brankáře všech dob? Petra Parléře, který postavil něco tak krásného, jako je Svatovítská katedrála nebo kostel sv. Barbory v Kutné Hoře ? Nebo mám jít dokonce tak vysoko, že bych se pochlubil tím, že nositelem stejného jména je třeba i Svatý Petr? Díky tomu bych také mohl přejít k tomu, co mám rád. Například rockovou muziku - miluji píseň Knockin' on Heaven's door v originále i ve všech jejích cover verzích - ať ji hraje Bob Dylan, Eric Clapton, nebo třeba Gun's 'n' Roses. Mám rád auta, nebojte se mě zeptat, kter motor z VW group se povedl a o který bych snad ani kolo neopřel. Velice rád cestuji, vždy bez cestovní kanceláře, takže jsem poznal Evropu, část Asie, mám na co vzpomínat a o čem psát. Dlouhou dobu jsem se pohyboval v oblastni bydlení a realit - a nemyslím tím virutuální, zde dokonce píšu jedné firmě články na web. A co nemám rád? Třeba dušenou mrkev nebo srážku s blbcem.
Číst a psát mě baví odjakživa, píšu také básně, texty k písním, někdy k nim složím i muziku. Napsal jsem také pár webů, blogů, články na web, v případě zájmu mohu dát reference. Když jsem si jako Husákovo dítě mohl vybrat povinně volitelný předmět, jasným favoritem byl Český jazyk a literatura. Dovolím si uvést malou příhodu, kterou jsem zde zažil s bratrem slavného zpěváka (dovolím si uvést jen křestní jméno), který tam ale pro změnu chodil povinně, aby mohl dostat z ČJ na vysvědčení alespoň čtyřku.
Učitelka: "Otíku, jaká i se píší ve slově Cyril?"
"Tvrdý," opáčil Otík.
"Ale tam jsou dvě!" odporovala soudružka učitelka.
A na to Otík zareagoval pohotově: "Tak měkký!"
Pokud bych měl být víc osobní, tak je mi 41, mám 2 děti - dceru, které je 12 a potatila se, má hudební sluch a kromě gymnáziu, kam zvládla přijímačky a chodí již do sekundy, chodí do lidušky na klavír; a syna, kterému je 8 a ten je malý druháček, který se rozhodl skončit s "florejbalem", jak říkal florbalu a vrátil s k fotbalu, který hrál od první třídy. Proč o sobě toho tolik píšu? Ve vší skromnosti doufám, že jsem Vás tím textem zaujal. Jinak byste jej nedočetli až sem. V případě zájmu mě neváhejte kdykoliv kontaktovat.